Vzhledem k vyhlášení nouzového stavu v České republice jsou expozice Židovského muzea v Praze do odvolání uzavřeny. Uzavřena je i knihovna, multimediální centrum i badatelna archivu. Vybrané Večerní pořady oddělení pro vzdělávání a kulturu je možné sledovat online přes aplikaci Teams. O případných změnách budeme informovat. Děkujeme za pochopení.

Na podzim 2020 vyšla v českém překladu kniha Dopisy přes zeď izraelsko-amerického autora Josiho Haleviho. Kniha, která obsahuje dopisy imaginárnímu palestinskému sousedovi, je textem osobních zamyšlení dotýkajících se filozofických, politických a dějinných otázek. V úterý 16. února se online formou sešli přední odborníci na blízkovýchodní konflikt Irena Kalhousová z Herzlova centra izraelských studií FSV UK s Tomášem Pojarem z CEVRO Institutu a amerikanistkou Hanou Ulmanovou z FF UK, aby představili knihu i autora českému publiku. Online večer moderoval publicista Jan Fingerland. Do večera se zapojil také autor knihy, který ve svém krátkém video pozdravu účastníkům připomněl svůj velice blízký osobní vztah k mnoha členům české židovské komunity.

Seminář pro pedagogy

Odbor pro vzdělávání a kulturu ŽMP pokračuje i v současné situaci v pořádání seminářů pro pedagogy, které byly vzhledem k platným omezením převedeny do online prostředí. Jejich rozsah však zůstává nezměněn. Jednodenní cyklus přednášek s názvem Antisemitismus, holokaust/šoa proběhl tento rok 8. března. Datum konání určilo i téma prvního příspěvku, v němž odborné pracovnice úseku dokumentace šoa ŽMP Jana Šplíchalová a Radana Rutová připomněly tragickou událost vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. V následující přednášce představil Jakub Mlynář pedagogům archiv digitálních rozhovorů zpřístupněných skrze centrum audiovizuální historie Malach, včetně praktických ukázek možností zapojení vzpomínkového materiálu do výuky. V odpolední části přednáškového bloku pak Eva Hocká (FF UK) v obsáhlém příspěvku pedagogům přiblížila historický kontext zavádění protižidovské legislativy na území Protektorátu Čechy a Morava a dopad jejich provádění na osudech jednotlivců. V závěrečném příspěvku semináře přiblížila vedoucí Odboru pro vzdělávání a kulturu Zuzana Pavlovská osudy Židů v poválečném Československu a především nelehkou situaci v době jejich návratu z koncentračních táborů.

V březnu letošního roku uplynul přesně rok od prvního uzavření Židovského muzea v Praze veřejnosti, které si vyžádala situace vyplývající z pandemie covid-19.  Významnou skupinou návštěvníků muzea přitom netvoří jen česká a zahraniční veřejnost, ale také žáci a studenti všech stupňů vzdělávání, kterým se muzeum věnuje prostřednictvím Odboru pro vzdělávání a kulturu.
Ten na jaře loňského roku plynule přešel k online výuce a nabízí pedagogům dva možné způsoby, jak „navštívit“ muzeum i v době uzavření. Do online podoby mohou lektoři Odboru pro vzdělávání a kulturu adaptovat veškeré výukové programy nabízené na webových stránkách ŽMP v záložce Programy pro školy a spojit se přímo s pedagogy a žáky skrze různé platformy.
Dále byly celkem čtyři programy nabídky – Badatel, Hanin kufřík, Stereotypy a Tradice a zvyky Židů – převedeny do písemné podoby a pedagogové mohou tyto metodické materiály a pracovní listy obdržet a sami si je ve škole či v rámci distanční výuky odučit. Po dobu pandemie ŽMP dosud distančně podpořilo přibližně 1350 českých žáků a studentů. Celý tým lektorů ŽMP se těší na další spolupráci se školami a snad na brzkou viděnou přímo v prostorách muzea.

Workshop brněnské pobočky Odboru pro vzdělávání a kulturu ŽMP Život by mohl být tak krásný. Deník Ruth Maierové, původně plánovaný v rámci dvojvýstavy Přetnuté životy a Archy rodiny Maierovy, je od ledna letošního roku realizován virtuálně a absolvovalo jej již padesát školních skupin. Workshop je součástí většího projektu, který zahrnuje zmíněné výstavy, český překlad Deníku Ruth Maierové, vydaný letos v lednu v nakladatelství Albatros Media, a workshop ŽMP. Bližší informace o výstavním projektu naleznete na webových stránkách www.maierfamily.eu. Stejně tak se podařilo odvysílat další interaktivní online workshop Nezapomeneme 2021 ve dvaceti reprízách ve spolupráci s Muzeem romské kultury. Oba programy byly uvedeny v souvislosti s Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu, ale budou pokračovat i v nadcházejícím čtvrtletí.

V roce 2021 si svět – již po pětadvacáté – připomněl 27. leden, Mezinárodní den památky obětí holocaustu, den, kdy byl Rudou armádou osvobozen koncentrační tábor Osvětim-Březinka. V roce 2021 zároveň uběhne 1700 let od vydání nejstaršího dokumentu zmiňujícího poprvé židovskou náboženskou komunitu usídlenou na území severně od Alp, v dnešním Kolíně nad Rýnem. S odkazem na tato jubilea a z podnětu Německého spolkového sněmu v Berlíně připravil Institut Leo Baeck – New York | Berlín pro studium německo-židovské historie a kultury výstavu sledující prostřednictvím vybraných 58 sbírkových předmětů a objektů z nejvýznamnějších paměťových institucí, především však z židovských muzeí, 1700 let trvající středoevropskou historii Židů, po staletí propletenou a spojenou s historii většinové křesťanské populace.



Výstava zdůrazňuje individuální a kolektivní zkušenosti, které po staletí formovaly život Židů v německy mluvících zemích; diskriminaci, vyloučení ze společnosti a zbavení volebního práva na straně jedné, toleranci, přijetí, akulturaci a sociální pokrok na straně druhé. Jednotlivé exponáty a objekty jsou v chronologické řadě představeny na skleněných tabulích prostřednictvím fotografií doplněných výstižnými popisy. Českou republiku zastupují dvě instituce, Židovské muzeum v Praze a Památník Terezín.
Pražské židovské muzeum poskytlo fotografii a popis synagogální opony, kterou v roce 1711 nechal vyhotovit Abba Mori ben Zelig Bischitz (1691–1752), dle žádosti a na památku své první, předčasně zemřelé manželky Reizl (Rejzl) bat Moses Plohn (cca. 1691–1709). Památník Terezín poskytl fotografii a popis židovské modlitebny z doby terezínského ghetta v Dlouhé ul. 17, s malbami vyhotovenými rabínem Arturem Berlingerem, zavražděným v roce 1944 v Osvětimi. Výstava „Sdílená historie“ se v německém Spolkovém sněmu v Berlíně koná od 27. ledna 2021 do 23. dubna 2021. Všech 58 předmětů a objektů dokumentujících 1700 let trvající historii židovských komunit ve střední Evropě, shromážděných v rámci projektu „Sdílená historie“, si lze postupně prohlédnou na webovém portálu projektu https://sharedhistoryproject.org/.

Maurycy Gottlieb (21./28. 2. 1856 Drohobyč – 17. 7. 1879 Krakov) byl jedním z nejvýznamnějších polských židovských malířů období romantismu. I když zemřel mlád, zanechal po sobě úctyhodný malířský odkaz. Jeho nejznámějším dílem je olejomalba Židé modlící se v synagoze při svátku Jom Kipur (1878) v sbírce Muzea umění v Tel Avivu. Divákovi se prostřednictvím obrazu otevírá pohled do synagogy v Drohobyči. Na dvacet přítomných žen a mužů představuje malířovo příbuzenstvo, živé i mrtvé, malované podle fotografií. Na galerii se modlí malířova matka, snoubenka Laura Rosenfeld, portrétovaná hned dvakrát, a její matka. Sebe sama zachytil malíř celkem třikrát; v dětském věku, v slavnostním brokátovém kabátu polských Židů, ve věku bar micva, vedle otce, studujíc Písmo, a v reálnem věku.
Obraz Židé modlící se v synagoze při svátku Jom Kipur našel své místo i ve sbírkách Židovského muzea v Praze (inv. č. 077.973). Není to však olejomalba, nýbrž textilní obraz pečlivě vyšitý barevnými přízemi tak, aby co nejvěrněji kopíroval originál. Do muzea se dostal ze skladu Treuhandstelle 7a ve Vinohradské synagoze, z jednoho z přibližně padesáti skladišť, ve kterých byl po zahájení transportů Židů do vyhlazovacích táborů svážen jejich zkonfiskovaný majetek, aby byl následně pod cenou rozprodán zájemcům, příslušníkům okupačního aparátu z Říše. Původní majitelé obrazu nejsou známí a neví se ani, kdo ho vyšil. Obraz navzdory tomu dokládá znalost a oblibu díla Maurycy Gottlieba a současně i snahu původních vlastníků mít ve svém bytě Gottliebovo slavné dílo, když ne v originálu, tak alespoň v originálním provedení „malbou barevnými přízemi“. V únoru 2021 uplynulo od narození Maurycy Gottlieba 165 let.

Ve fondu Knihovny Židovského muzea se nacházejí čtyři tisky souborného díla rabi Jisachara Bera ben Petachji z Kremnice (Uhry, 16.–17. stol.), které vyšly v letech 1609–1610 péčí Moše ben Becalela Kace, člena významné pražské tiskařské rodiny Gersonidů. Rabi Jisachar Ber, jenž byl v kontaktu se safedským centrem židovské mystiky, takto předložil své zpracování látek knihy Zohar, které vykazuje systematický a jazykovědný charakter. Spis Ješ sachar („Odměna“, 1609) s knihou Zohar nakládá jako s pramenem židovského práva, spis Pitchej Jah („Brány Hospodinovy“, 1609) je úvodem do židovské mystiky, kniha Mekor chochma („Pramen moudrosti“, 1610) obsahuje hebrejské překlady zoharických látek a pojednání Imrej Bina („Slova porozumění“, 1610) je slovníkem k obtížně srozumitelným výrazům zoharické aramejštiny.
Citované práce přestavují jedny z nejstarších vytištěných komentářů knihy Zohar a pojednání Imrej Bina je zároveň také místem, kde byla poprvé publikována slavná báseň Bar Jochaj od rabi Šimona Labi. Pijut Bar Jochaj, který se často zpívá na Lag ba-omer (33. den omeru), prezentuje postavu rabi Šimona bar Jochaje jako centrální autoritu židovského náboženství, jejíž učení otevírá možnost dosažení individuální spásy nikoli pouze na horizontu lidské historie, nýbrž i přímo v dějinách. Krásné tisky díla rabi Jisachara Bera z Kremnice jsou unikátním souborem, jehož systematický a multidisciplinární charakter předznamenává vznik oboru judaistika. Ivan Kohout z odboru knihovny připravuje k postavě rabi Jisachara Bera odborný článek, jehož cílem bude aktualizace tématu Prahy jakožto místa židovské mystické produkce, a především pak prohloubení znalostí našeho vlastního knižního fondu.

Synagogální oponu nechal v roce 1711 vyhotovit pokladník Pražské židovské obce a obchodník s textilem Abba Mori ben Zelig Bischitz (1691–1752), dle žádosti své první, předčasně zemřelé manželky Reizl (Rejzl) bat Moses Plohn (cca. 1691–1709), aby tak zachoval její památku. V rejstříku vzpomínkových modliteb za zemřelé (hazkarot) Vysoké synagogy se dochoval text vzpomínkové modlitby (hazkary) zemřelé Reizl vztahující se k tomuto daru. Žádá v ní, aby „Bůh pamatoval na její duši, protože nařídila před svojí smrtí svému manželovi Morimu Bischitz, aby nechal vyrobit oponu před svatostánek z jednoho z jejich oděvů. Manžel dostál jejím slovům, a ještě pro její duši utratil mnoho ze svých vlastních peněz a nechal vyrobit posvátný parochet za použití jejího oděvu s šesti stříbrnými zvonečky.“
Dochovaná opona je zhotovena z hnědého damašku s tzv. bizarními vzory protkávanými kovovými nitěmi zlaté barvy utkaného v letech 1700 až 1705. Kromě vlastní látky byly použity i krajky zdobící oděv, strukturující plochu opony. Prostřednictvím darované opony s vyšitým nápisem: Dar knížete R Moriho, syna Zeliga Bišice, pokladníka, nechť ho chrání jeho Skála, za duši své ženy, ctné paní Rezl, dcery Moše Plohna, blahé paměti, aby "vyplnil" její prosbu, kterou vyslovila za svého života p.m.p. (rok v chronostichu 471 = 1711), byla Rejzl při každém jejím vyvěšení symbolicky zpět ve světě živých, shromážděných ve Vysoké synagoze. Kantor navíc tuto spojitost zdůrazňoval recitací hazkary, jež popisovala Reizlin dar. Synagogální opona byla v rámci projektu Sdílená historie představena a zpřístupněna dne 28. března 2021.