Ve středu 2. 6. se v Auditoriu Oddělení pro vzdělávání a kulturu ŽMP uskutečnila beseda s běloruskou herečkou, režisérkou a dramaturgyní Aksanou Haiko. Aksana Haiko je ředitelkou brestského divadla Kryljy Chalopa, které vzniklo v roce 2014 a v Praze pobývala v květnu a červnu na rezidenčním pobytu pro běloruské dramatiky a dramatičky, který probíhal díky spolupráci Činohry Národního divadla v Praze, festivalu Pražské křižovatky a Ambasády nezávislé běloruské kultury při Centru Experimentálního Divadla. Besedu moderovala a překládala Tereza Krčálová, která je překladatelkou z ruštiny a zabývá se především současným ruským dramatem.

V rámci večera byl představen jeden z výrazných projektů Aksany Haiko, Brest Stories Guide, který se snaží poukázat na zapomenuté dějiny perzekuce a vyhlazování židovského obyvatelstva na území Brestu, především v letech 1941–1942. Společně s Andrejem Bogdanovym a Světlanou Gajdaljonok sbírala a zpracovávala dostupný textový dokumentární materiál a vytvořila projekt na pomezí představení, tzv. audiowalku a exkurze po prostoru města. Autorka také hovořila o nutnosti připomínat si minulé události z mnoha úhlů pohledu, uchovávat výpovědi svědků a pamětníků a tím se vymanit původní jednotné sovětské interpretaci dějin, která v Bělorusku stále přetrvává.

Ve středu 16. 6. se v Maiselově synagoze za účasti diváků uskutečnila beseda s tvůrci projektu Už tam budem, Mojžíši? Pavlínou Šulcovou, ředitelkou kulturně komunitního centra JCC Prague, a Davidem Kalikou, výtvarníkem, ilustrátorem a animátorem. Stejnojmenná kniha nejen dětským čtenářům odlehčenou komiksovou formou přibližuje svátek Pesach a obsahuje také zjednodušený návod na Seder. Jako volné pokračování knihy pak vzniká i desková stolní hra Už tam budem, Mojžíši? 40 let putování pouští.

Hosté v odlehčené atmosféře hovořili s moderátorem Janem Fingerlandem nejen o práci na knize, ale také o dalších aktivitách centra JCC Prague, které připravuje např. také krátké animované filmy přibližující jednotlivé židovské svátky či podcast ve spolupráci s Janem Fingerlandem. Na celý večerní pořad se můžete podívat zde. 

Oddělení pro vzdělávání a kulturu ŽMP uspořádalo 9. 4. 2021 další z řady seminářů pro pedagogy, který byl tematicky zaměřen na Stát Izrael a jeho současnost. Seminář proběhl v online prostředí a zúčastnilo se jej 28 pedagogů. V úvodním příspěvku Jakub Záhora (FSV UK) představil hlavní mezníky politického vývoje v Izraeli, jednotlivé politické strany a složení parlamentu. Následná přednáška Ireny Kalhousové (FSV UK) seznámila pedagogy s širšími kontexty politického dění na Blízkém východě, s důvody nepokojů v této oblasti i s aktuálními výzvami a změnami ve vzájemných diplomatických vztazích, především v souvislosti s klimatickou změnou. Odpolední blok zahájila přednáška Milana Lyčky (FF UK) na téma práva z pohledu židovské filosofie. Tento jednodenní seminář pak uzavírala přednáška Marcely Zoufalé (FF UK), během níž se mohli pedagogové seznámit s rolí a postavením žen v izraelské společnosti, kultuře či náboženství.

Rádi bychom touto cestou poděkovali všem věrným návštěvníkům našich kulturních pořadů, kteří plynule zvládli přechod na online večerní přednášky během uplynulých čtvrtletí a podporovali nás svou účastí. Také dva díly semináře Židé, dějiny a kultura se v dubnu a květnu konaly ještě ve virtuálních kulisách za účasti šedesátky učitelů. Na přelomu května a června se díky počínajícím rozvolněním mohly vracet pořady i muzejní výuka pomalu do prezenčního módu. Máme za sebou letošní ročník festivalu architektury Brno Open House, kdy přišlo přes padesát návštěvníků na dvě komentované prohlídky hřbitova, a další využili interaktivního průvodce hřbitovem „DIY aneb proveď se sám“. Skutečnou radost nám přineslo otevření retrospektivní výstavy obrazů a grafik akademické malířky Helgy Hoškové-Weissové ve Vile Stiassni, která se setkala s velkou odezvou ze strany veřejnosti. Věříme, že ji podpořila i reportáž z pořadu Sousedé, která byla ve výstavě natočena Českou televizí.

Druhý náš výstavní projekt – dvojvýstavu Přetnuté životy a Archy rodiny Maierovy – který hostí brněnská Vila Löw Beer do 6. 9. 2021, jsme v červnu oživili dílnou pro dospělé a dospívající návštěvníky (nejen) o Deníku Ruth Maierové. Tento výstavní projekt bude ve Vile celé letní prázdniny, než se přesune do moravských Žarošic. Interaktivní práce s dvojvýstavou v podobě online dílen pro studenty se stala námětem příspěvku Táni Klementové na červnovém workshopu Dějiny žen a genderová historie v teorii a praxi muzeí a archivů v České republice pořádaným Národním muzeem a Moravským zemským muzeem. Obě výstavy byly také v červnu prezentovány publiku na mezinárodní konferenci Dokumentačního centra holokaustu na Moravě. Mapa míst, kam budou výstavy od podzimu letošního roku putovat, začala díky navázaným kontaktům dostávat jasnější kontury.

Před 420 lety zemřel Mordechaj Maisel

Mordechaj Maisel (1528–1601) byl jednou z nejvýznamnějších osobností v historii pražské a české židovské komunity. Úspěšný obchodník a bankéř, dlouholetý člen židovské rady starších a primas pražského židovského města se zasloužil o výstavbu a dostavbu pražského ghetta. Financoval výstavbu Maiselovy synagogy (a podle tradice i Vysoké synagogy) a dalších veřejných staveb, především veřejných lázní a mikve. Za své služby pro dvůr a císaře Rudolfa II. byl jmenován dvorním Židem. Od panovníka získal řadu privilegií, včetně privilegia k pořízení praporu, druhého v Pražské židovské obci, následně umístěného v Maiselově synagoze. Trvalou připomínkou Mordechaje Maisela a jeho manželky Frumet jsou synagogální textilie, opona (inv. č. 031.749) a pláštík na Tóru (inv. č. 031.853), které manželé věnovali Maiselově synagoze, kde jsou dnes součástí stále expozice ŽMP Dějiny židů v českých zemích, 10. – 18. století.

Pláštík na Tóru věnovaný Mordechajem Maislem a jeho manželkou Frumet, Praha 1592, obnovený v roce 1699, 450 x 870 mm


Synagogální opona věnovaná Mordechajem Maislem a jeho manželkou Frumet, Praha 1592, obnovena v roce 1767, 1 630 x 2 300 mm
 

Obě památky textilního umění, součást sbírky textilu ŽMP, se zachovaly díky událostem následujícím po smrti Mordechaje Maisela. I když měl Mordechaj Maisel, jako jeden z mála, právo naložit se svým majetkem podle vlastní vůle a odkázat ho komukoliv, krátce po jeho smrti, když bezdětný opustil tento svět, byl celý jeho majetek zabaven státem. Teprve v roce 1664 vyhráli Maiselovi dědicové mnoholetý soudní spor o zabavený majetek. Restituenti požadovali také navrácení Maiselovy synagogy, kterou však její stavebník odkázal Pražské židovské obci. Po násilných sporech dědiců a obce přistoupil stát k uzavření synagogy a zabavení jejího vybavení. Oponu i pláštík po více než 30 letech vyplatil primas Šemuel Tausk. Uskladnění obou synagogálních textilií téměř 30 let mimo židovskou čtvrť je zachránilo před zničujícím požárem v roce 1689. Současnou podobu jim daly opravy, k nimž došlo v následujících letech; pláštíku v roce 1699 a opony v roce 1767. Třetí památkou textilního umění ve sbírce textilu ŽMP, trvale připomínající osobnost Mordechaje Maisela, je již zmiňovaný prapor (inv. č. 060.714), dochovaný v podobě, jakou mu dala jeho obnova v roce 1702.



Prapor Maiselovy synagogy, Praha 1589, rekonstruovaný v roce 1702, 2 300 x 5 300 mm

S návratem do normálu se konečně dostává na dlouho pozastavené projekty nejen v Židovském muzeu v Praze, ale také v institucích, s nimiž muzeum spolupracuje. Jedním z takovýchto projektů je výstava s názvem Ruka na konci ramene: (Spolu)práce v českém a slovenském umění, která byla po několikerém odložení konečně 28. 5. zahájena v humpolecké zóně pro umění 8SMIČKA. Úvodní „kapitolu“ objevné a obsahem i formou originálně pojaté výstavy tvoří část věnovaná Friedl Dicker-Brandeis (1898–1944) a jejímu pedagogickému experimentu, jejž od jara 1943 do podzimu 1944 rozvíjela v extrémních podmínkách terezínského ghetta s cílem nabídnout zde uvězněným, k smrti odsouzeným dětem alternativní způsob přísně zakázaného vzdělávání.
 


Výstava, jak napovídá její podtitul, mapuje projekty spolupráce umělců s nejrůznějšími skupinami dětí a dospělých mimo oblast profesionální umělecké tvorby a galerijní provoz, jejichž prvotním smyslem není vytvoření uměleckého díla, ale naopak participativní tvorba se silným sociálním, vzdělávacím a terapeutickým efektem. K výstavě byla vydána stejnojmenná publikace, v níž lze mimo jiné nalézt také esej Sólo pro inteligentní ruce, kterým do projektu přispěla kurátorka ŽMP Michaela Sidenberg. Výstavu doplněnou o množství doprovodných programů lze v Humpolci navštívit do 2. 1. 2022 a publikaci je možné zakoupit v tamním knihkupectví. Více informací na https://8smicka.com.

Neznámý dětský autor, Pohybová studie (Tanec), Ghetto Terezín (1943–44), grafitová tužka na papíře, 160 x 213 mm


 Egon Seidel (1931–1944), Barevná kompozice, Ghetto Terezín (1943–44), akvarel na papíře, 158 x 214 mm

V roce 2021 si připomínáme dvě výročí spjaté s osobností přerovského rodáka, architekta Jakoba Gartnera. Dne 22. 6. uplynulo 160 let od jeho narození (v Přerově) a 15. 4. 1921 100 let od jeho úmrtí (ve Vídni). Jakob Gartner je známý jako architekt obytných i veřejných budov a především synagog, které byly dle jeho návrhů vystavěny na Moravě, v Rakousku a na Slovensku. Ze sedmi jeho moravských realizací – v Holešově (zasvěcení v r. 1893), Opavě (1896), Olomouci (1897), Bohumíně (1900), Prostějově (1904) v Kroměříži (1910) a v Přerově, kde byla dle Gartnerova projektu v roce 1898 v novorománském slohu přestavěna starší synagoga – přečkaly běsnění druhé světové války pouze synagogy v Přerově a Prostějově.

Původní předválečný vzhled Gartnerových moravských synagog tak dodnes připomíná jen jejich projektová dokumentace a historické fotografie. Právě s pomocí fotografií interiérů „Gartnerových“ synagog se podařilo doložit, že se ve sbírce textilu ŽMP nachází synagogální textilie, které zdobily svatostánky v první a poslední synagoze, které navrhl pro Moravu. Na fotografii holešovského Nového templu (Fotoarchiv ŽMP, inv. č. 994) vyhotovené před rokem 1929 pro monografii Huga Golda o židovských náboženských obcích na Moravě je zachycená synagogální opona (inv. č. 007.491), kterou v roce 1828 věnoval chrámu Mordechaj Lejb se svou manželkou, paní Sarl, za své rodiče Šemuela a Devoru Kinitze. Opona byla původně umístěna ve starší Šachově synagoze, ze které byla po roce 1893 přesunuta do Nového templu Jakoba Gartnera.

 
Holešov, Nová synagoga, interiér se synagogální oponou Mordechaje Lejba. Holešov, 1928




Synagogální opona věnovaná Mordechajem Lejbem a jeho manželkou Sarl, Morava, 1828, 1 500 x 2 600 mm

Na fotografii kroměřížského Nového templu z roku 1910 (inv. č. 063.725) jsou zachyceny opona (inv. č. 000.708) a drapérie (000.724), které v roce 1870 darovali chrámu Simcha Hartmann ha-Levi s manželkou, paní Rachel. Obě textilie byly určeny pro starší kroměřížskou synagogu, ze které byly přesunuty do Nového templu navrženého Gartnerem. Jak opona z Holešovické synagogy, tak i opona a draperie z Kroměřížské synagogy se staly součástí sbírek ŽMP v letech 1942–1945, při záchraně majetku nacisty zrušených židovských obcí Čecha a Moravy.


             
Kroměříž, Nová synagoga, interiér se synagogální oponou Simchy Hartmanna ha-Levi. Kroměříž, 1910



Synagogální opona věnovaná Simchou Hartmannem ha-Levi a jeho manželkou Rachel. Morava, 1870, 1 420 x 2 380 mm

Na podzim loňského roku zahájili pracovníci Knihovny Židovského muzea v Praze jednání týkající se tisku Sefer ocar ha-chajim (Benátky, 1683). Tisk pochází z původní knihovny Židovské náboženské obce v Praze a byl nabízen k prodeji prostřednictvím internetového obchodu. Nabízený exemplář, jenž se ztratil za 2. světové války, je zaznamenán v historickém katalogu a nese signaturu 2816. Autorem díla je rabi Jaakov Cahalon (Itálie, 17. stol.). Držitel ztracené knihy projevil vůči ŽMP porozumění a kniha se v březnu 2021 navrátila. Pracovníci knihovny mají velkou radost, že se tento vzácný tisk podařilo získat zpět. K příležitosti repatriace lékařského spisu byl publikován článek v měsíčníku Roš chodeš.

Židovské muzeum v Praze oznamuje, že byla podána žádost o bezúplatný převod níže uvedeného předmětu ze sbírek ŽMP.

V souladu s „Podmínkami pro uplatnění nároků na vydání předmětu nacházejícího se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, který byl protiprávně odňat v období nesvobody“ (dále jen Podmínky) běží od zveřejnění tohoto oznámení o doručení žádosti na webu ŽMP do 11. 03. 2022 roční lhůta pro podání případných dalších nároků na uvedené dílo.

Po uplynutí této lhůty bude o žádostech oprávněných osob dle Podmínek rozhodnuto, přičemž k později doručeným žádostem nebude přihlíženo.

Předmět, na nějž byla uplatněna žádost o bezúplatný převod: ŽMP 27.513
 

Adolf Wiesner (1871–1942), Portrét Louisy Poláčkové, roz. Kohnové (1885 – po r. 1941), olej na plátně, 125 x 100 cm, signováno a datováno vpravo dole: Ad. Wiesner 1926


Do sbírek Židovského muzea v Praze zařazeno výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle mezi lety 1942–1945. V kartě katalogu někdejšího Ústředního židovského muzea (1942–1945) je uvedeno transportní číslo B 731 paní Louisy Poláčkové.

Publikace kolektivu domácích autorů přináší celkový pohled na židovskou historii moderní doby v českých zemích v 19. a 20. století. První část je věnována počátkům židovské emancipace od josefinských reforem až do zásadních změn po revoluci v roce 1848. Uvolnění restrikcí v životě Židů vedlo k jejich postupné emancipaci a integraci do většinové společnosti a oficiálnímu občanskému a politickému zrovnoprávnění v roce 1867 v Rakousko-uherské monarchii. Rostoucí politický antisemitismus a snaha po obnovení vlastní kultury vedly ke zrodu sionistického hnutí a počátku úsilí o dosažení vlastní národní identity.
            
Druhá část publikace pod názvem Židé v českých zemích mezi svobodou a totalitou se zabývá historickými událostmi po mnichovské dohodě a okupaci Čech a Moravy v březnu 1939, kdy byla zahájena nacistická perzekuce židovského obyvatelstva. Ti byli postupně zbavení všech občanských práv a deportováni do ghett a koncentračních a vyhlazovacích táborů, v nichž bylo zavražděno téměř 80 000 židovských obyvatel českých zemí. Mnozí z nich však bojovali proti nacismu na všech frontách 2. světové války.

Závěrečná část publikace pojednává o obtížném obnovování života Židů v poválečném období, jejich pronásledování v období komunistického režimu a o nových počátcích života židovské komunity v České republice po pádu komunismu v listopadu 1989. Kniha vychází v české i anglické mutaci.

Publikaci doprovází 165 kvalitních vyobrazení exponátů z nové stálé expozice ve Španělské synagoze ze sbírek Židovského muzea v Praze a dalších institucí, včetně mnoha dobových fotografií, z nichž řada je zde reprodukována poprvé.

 

Koncem června 2021 vyšlo nové číslo časopisu Judaica Bohemiae, 56 (2021), 1.  Svazek zahajuje studie Daniela Soukupa (Anti-Jewish Rhetoric of Canon Law: Ecclesiastical Legislation and Jews in the 14th-Century Bohemian Lands), jež se zabývá pozdně středověkou protižidovskou rétorikou a podrobně zkoumá vnímání židovské komunity v českých zemích v církevních dílech z doby vzniku pražského arcibiskupství. Příspěvek Marie Buňatové (Jewish Goldsmiths in Early Modern Prague: A Paper on Immigration, Labour Mobility, and Socio-Economic Relations in 16th-Century Prague Jewish Society) nabízí komplexní pohled na zlatnické řemeslo v Praze 16. století a přibližuje podmínky, za kterých se mu směli věnovat Židé. Sleduje též jejich zapojení do dalších finančních obchodů i širší kulturně-sociální rámec jejich života. Příspěvek Zdeňky Stokláskové (Silent (In)Tolerance? Jewish Academics in the Office of Rector at the German University of Prague before 1933)) analyzuje okolnosti volby židovských učenců do funkce rektora Německé univerzity v Praze a problémy, kterým museli čelit, protože byli židovského vyznání.

V rubrice Zprávy představují Michaela Sidenberg, Iveta Cermanová a Jana Šplíchalová koncepci, obsah a podobu nové stálé expozice Židovského muzea v Praze, Židé v českých zemích, 19.–20. století (Jews in the Bohemian Lands, 19th–20th Centuries) ve Španělské synagoze. Zpráva Arno Paříka se věnuje rekonstrukci barokní venkovské synagogy v Polici na Moravě a zpráva Lenky Matušíkové výstavě translokačních plánů židovských obydlí z 18. století, kterou na podzim 2020 uspořádal Národní archiv v Praze.

Závěrečná sekce časopisu obsahuje recenze publikací Jakuba Hausera a Evy Janáčové (eds.), Obrazy nenávisti. Vizuální projevy antisemitismu ve střední Evropě (Ivana Ebelová) a českého vydání knihy Petera Hallamy, Nationale Helden und jüdische Opfer. Tschechische Repräsentationen des Holocaust (Národní hrdinové a židovské oběti: Holokaust v české kulturní paměti; Alena Heitlinger).
 

Judaica Bohemiae se specializují na vydávání odborných studií k dějinám a kultuře Židů v českých zemích, resp. širším středoevropském prostoru (území někdejší habsburské monarchie). Vycházejí od r. 1965 a jejich vydavatelem je Židovské muzeum v Praze. Publikačními jazyky jsou angličtina a němčina.

Ve čtvrtek 8. 7. navštívil muzeum ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ministra provázel ředitel Leo Pavlát a společně prošli Španělskou synagogu, Pinkasovu synagogu a Starý židovský hřbitov. Prohlídka trvala téměř 3 hodiny a ministr projevil skutečný zájem seznámit se s expozicemi muzea a jeho fungováním v době po pandemii.

 
Foto Zdeněk Bakštein
 

V pátek 9. 7. se uskutečnilo rozloučení s izraelským velvyslancem v Praze Danielem Meronem, který po dohodě s ředitelem Leo Pavlátem pozval do muzea zhruba 40 diplomatů. Zástupce diplomatických misí uvítal v Maiselově synagoze ředitel Leo Pavlát. Poté promluvil velvyslanec Meron, kterému ředitel Pavlát jako upomínku věnoval knihu muzea Cesta života o pražském Maharalovi. Diplomaté si pak za doprovodu hlavní kurátorky muzea Michaely Sidenberg a lektorky odboru pro vzdělávání a kulturu Martiny Kutkové prohlídli expozice muzea.

 
Foto Zdeněk Bakštein
 

Na pozvání Federace židovských obcí přijela ve čtvrtek 15. 7. do Prahy bavorská ministryně pro evropské a mezinárodní záležitosti Melanie Huml. V rámci svého pobytu navštívila za doprovodu tajemníka federace Tomáše Krause Pinkasovu synagogu, Starý židovský hřbitov a Staronovou synagogu.

 Foto Dana Cabanová