Zveme Vás srdečně na reinstalaci výstavy obrazů Roberta Guttmanna – populárního pražského naivisty z doby první republiky, která představuje jeho obrazy, dobové fotografie a dokumenty dochované ve sbírkách Židovského muzea v Praze. Výstava bude zpřístupněna pro veřejnost od 21. 10. 2021.

V meziválečné Praze byl Robert Guttmann znám více svým nápadným zjevem než svými obrazy – husté tmavé vlasy, zatočený knír, vystupující habsburská brada a sionistický odznak na prsou poutaly pozornost Pražanů stejně jako jeho výstřední umělecké oblečení a naivní podobizny a karikatury. Své obrázky a portréty Guttmann kreslil po kavárnách a barech nebo přímo na ulici a prodával je bez smlouvání za několik korun komukoli, kdo o ně projevil zájem. Sotva kdo jim ale tehdy přisuzoval skutečnou uměleckou hodnotu, pozornost vzbuzovaly leda pro svou výstřednost a nekonvenčnost. Snad proto se asi jeho obrazů, kreseb a karikatur, kterých nakreslil jistě stovky, tak málo zachovalo.

Robert Guttmann sám sebe označoval za „stoupence moderny, ale s nuancí k realismu, ano akurátnosti”. V umění odmítal požadavek reprodukce a hájil své právo na vlastní tvůrčí projev. Stejně přirozeně hájil i právo na vlastní názor a způsob života. Po okupaci byl Guttmann zařazen do prvního transportu, který byl z Prahy vypraven 16. října 1941 do Lodže. Život v lodžském ghettu byl pro tohoto světoběžníka, který pěšky prošel křížem krážem půl Evropy, nesnesitelný. Podle svědectví spoluvězňů byl Robert Guttmann 14. března 1942 zastřelen, když se úmyslně vrhnul k ostnatým drátům na hranici ghetta.

 

Oddělení pro vzdělávání a kulturu ŽMP uspořádalo dne 27. srpna 2021 nadstavbový seminář s názvem Španělská a Jeruzalémská synagoga: příběh židovské komunity v moderní době. Seminář je součástí pravidelného cyklu seminářů pro pedagogy Židé, dějiny a kultura. Úvodní příspěvek Z. Pavlovské (ŽMP) nabídl vhled do židovské společnosti 18. a 19. století a připomněl její základní mezníky a nejvýznamnější osobnosti. Doba modernizace a byla také dobou asanace židovského ghetta a s ním spojená výstavba Jeruzalémské synagogy.

Historii této krásné památky a okolnosti její výstavby představila Z. Pavlovská v rámci komentované prohlídky synagogou.  V odpoledním bloku analyzoval Z. Tarant (FF ZČU) překvapivé spojení mezi tzv. Západní esoterikou a antisemitismem. Přednáška také nastínila propojení konspiračních internetových platforem a jejich vliv na šíření antisemitismu v ČR. Seminář byl ukončen komentovanou prohlídkou Španělské synagogy s J. Šplíchalovou (ŽMP). Pedagogové se seznámili nejen s obsahem nově vzniklé expozice, ale i se vzájemným propojení jednotlivých jejích částí.

U příležitosti letošního 80. výročí masakru v Babím Jaru vystavilo OVK ŽMP ve svých prostorách výstavu, která se uskutečnila díky spolupráci s ukrajinským velvyslanectvím v ČR. Výstava vypráví příběh rokle Babí Jar v Kyjevě v průběhu minulého století. Původně malebná krajina se v roce 1941 stala jedním z největších popravišť v dějinách druhé světové války. Do jejího konce zde bylo zavražděno více než 100 tisíc lidí, z nichž dvě třetiny tvořili Židé. Výstava byla ke zhlédnutí do konce září.  Součástí připomínkových akcí byla také přednáška a následná beseda s ukrajinskou historičkou z Historického ústavu Akademie věd Ukrajiny Tetianou Pastušenkovou, která představila historii lokality na pozadí dějin 20. století.

Již potřetí se v sobotu 7. srpna brněnské OVK ŽMP zapojilo do Brněnské muzejní noci, která se letos z tradičního května posunula na srpen. V sále na tř. Kpt. Jaroše nabídnulo téměř dvěma stům nočních návštěvníků shlédnutí putovní výstavy Masaryk a Svatá země zapůjčené Velvyslanectvím Státu Izrael. Panelová výstava připomněla cestu prvního československého prezidenta v roce 1927 do tehdejší mandátní Palestiny. Kromě památné návštěvy TGM se výstava soustředí také na přelomové historické milníky ve vzájemných vztazích, jmenovitě na vznik státu Izrael, při němž klíčovou roli sehrál Jan Masaryk a československá diplomacie.

Ve čtvrtek 30. září proběhla v Maiselově synagoze beseda s předsedou organizace Memorial Scrolls Trust (MST) z Londýna Jeffreym Ohrensteinem. Tématem rozhovoru, který vedl rabín David Maxa, byl fascinující příběh 1564 českých svitků Tóry, které se v roce 1964 dostaly do Londýna a mnohé z nich dnes slouží v synagogách po celém světě. Beseda se uskutečnila při příležitosti stálého propůjčení jednoho ze svitků Tóry pražské progresivní židovské komunitě Ec chajim, která se po Židovské obci Olomouc stala teprve druhou českou židovskou komunitou, do které se vrací český svitek ze sbírky MST.

„Připadá mi naprosto nepřirozené, že život netrvá déle, jenom nějakých padesát sedmdesát let. Možná žiju všechny životy. Možná jednou něco vytvořím. Budu hrát a psát nebo budu žít. Krásně žít nebo budu malovat. Obrazy nebe a země, vody, lesa a luk. Ležím v posteli a dýchám. Možná si tohle po mojí smrti někdo přečte. Pak hodně štěstí. Proč tolik myslím na smrt? Možná proto, že se bojím, že nestihnu nic vykonat. K smíchu! No! Něco vykonám. Porodím děti. Napíšu knihu, namaluju obraz. Umřít nevadí. Budu bojovat za dobrý svět. To slibuju. A slib dodržím,“ napsala si v roce 1937 sedmnáctiletá Ruth Maierová, jejíž životní křižovatky se díky politickým zvratům 20. století protnuly s Moravou, Rakouskem, Norskem a Osvětimí. Osobní deníkové záznamy, které si vedla od třinácti let až do svého zatčení, jsou dnes zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. 

Židovské muzeum v Praze oslavilo 115 let od svého vzniku

V neděli 29. srpna jsme si připomněli 115 let od vzniku „Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze“. U jeho zrodu v roce 1906 stáli dr. Salomon Hugo Lieben (1881–1942) a dr. August Stein (1854–1937), pozdější předseda Pražské židovské obce. Účelem muzea bylo dokumentovat historii, tradice a zvyky židovského obyvatelstva v Čechách a zachovat cenné umělecké předměty z pražských synagog, zaniklých během asanace bývalého židovského ghetta. Dnes je v depozitářích Židovského muzea v Praze na 40 tisíc unikátních sbírkových předmětů a 130 tisíc vzácných svazků, což z něj činí jedno z nejvýznamnějších židovských muzeí na světě.  

Židovské muzeum v Praze je současně významným odborným pracovištěm. Pracují v něm specialisté v oblastech judaismu, židovských dějin, židovského umění, perzekuce v období šoa. Zahrnuje archiv i rozsáhlou specializovanou judaistickou knihovnu a také dílny pro restaurování textilu, papíru a kovů. Muzeum provádí dokumentaci nemovitých židovských památek na území ČR, pořádá výstavy a vydává příležitostné tisky, katalogy, tematické a historické publikace, mezi nimi již od roku 1965 odbornou ročenku a později časopis Judaica Bohemiae.

Umožňuje prezenční studium ve své knihovně a multimediálním centru, Vzdělávací a kulturní centrum v Praze s pobočkou v Brně nabízí koncerty a další kulturní pořady stejně jako tematické přednáškové cykly domácích i zahraničních odborníků. Významné jsou rovněž edukační aktivity muzea pro české školy.

Posledním velkým projektem muzea byla rozsáhlá rekonstrukce Španělské synagogy a příprava nové, moderně koncipované expozice s názvem „Židé v českých zemích v 19. a 20. století“, která byla otevřena na konci loňského roku. Právě za tento projekt získalo Židovské muzeum v Praze zvláštní ocenění v letošním ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis. Židovské muzeum patří mezi naše nejvýznamnější a také nejvíce navštěvované muzejní instituce, během své stopatnáctileté historie se dočkalo četných uznání.

Friedl Dicker-Brandeis mezi připomínanými absolventkami Bauhausu

Výstava Vergessene Bauhaus-Frauen: Lebensschicksale in der 1930er und 1940er Jahren mapuje dvě dekády kreativních aktivit menšího zlomku z celkového počtu asi 460 umělkyň, jež na Bauhausu studovaly v letech 1919–1933.  K výstavě, již lze navštívit od 1. října 2021 do 4. ledna 2022 v německém Výmaru, vychází obsáhlý katalog s příspěvkem Friedl Dicker-Brandeis: Kunst als freies Denken kurátorky Sbírky vizuálního umění ŽMP, Michaely Sidenberg.

Společný projekt Bauhaus-Museum Weimar, které je součástí Klassik-Stiftung Weimar sdružující početné paměťové instituce někdejšího významného kulturního centra Německa, a univerzity v nedalekém Erfurtu, se rozhodl vzdát hold ženám, na které se mělo zapomenout pro jejich židovský původ anebo prostě jen proto, že jejich dílo neodpovídalo nacistické estetické doktríně.

Najdeme mezi nimi také Friedl Dicker-Brandeis (1898, Vídeň – 1944, Auschwitz-Birkenau), která se proslavila nejen vlastním dílem v oblasti interiérového, textilního a scénického designu i volné tvorby, ale především svojí pedagogickou prací s dětmi odvozenou od tzv. přípravného kursu jednoho z nejvýraznějších pedagogů rané fáze existence školy, Johanna Ittena (1888, Wachseldorn – 1967, Curych), pod jehož vedením v letech 1919–1923 Friedl studovala.

V její pozdější práci s dětmi německých a rakouských uprchlíků v Praze 30. let a zejména v pedagogické činnosti v ghettu Terezín, kde od jara 1943 do počátku podzimu 1944 vedla hodiny dětského kreslení, se Friedl podařilo přetavit Ittenovu výukovou metodu ve specifický nástroj kreativního vzdělávání, z něhož lze čerpat inspiraci dodnes. Její pedagogický odkaz je na výstavě připomenut originály dětských kreseb vybraných a zapůjčených Židovským muzeem v Praze.

Vergessene Bauhaus-Frauen: Lebensschicksale in der 1930er und 1940er Jahren
1. 10. 2021 — 4. 1. 2022
Bauhaus-Museum Weimar

Do Židovského muzea v Praze se v létě navrátil vzácný hebrejský tisk Mikra'ot gdolot, tzv. rabínská bible. Kompletní text hebrejské bible vydal v letech 1516–18 významný křesťanský tiskař Daniel Bomberg v Benátkách jako čtyřsvazkové dílo obsahující text Tóry, Proroků a Spisů společně s významnými komentáři od Rašiho, Kimchiho, Nachmanida a dalších. Navrácené vydání svázané do dvou knih patřilo před válkou Knihovně Židovské náboženské obce v Praze, kde patřilo mezi nejvzácnější tisky knihovny, jak dokládá sám knihovník Tobias Jakobovits ve svém článku pro Věstník Židovské náboženské obce v Praze z roku 1935. Ve výčtu pokladů knihovny zaujímá Bombergovo vydání hebrejské bible přední místo. Obecní knihovna, jejíž počátky sahají do 50. let 19. století, byla během druhé světové války konfiskována nacisty a odvezena z místa svého uložení.

Po válce správu o knihovnu převzalo obnovené Židovské muzeum v Praze, se zjištěním, že knihovna vykazuje značné ztráty, především mezi nejstaršími a nejvzácnějšími tisky. Odbor knihovny ŽMP se snaží tyto ztráty dohledat, získat je zpět a tím obnovit co nejvíce původní sbírku. O dosažených úspěších průběžně informujeme ve Zpravodaji i na webových stránkách muzea. Původní provenienci rabínské bible se podařilo určit na základě razítek obecní knihovny, které jsme v tiscích identifikovali, a zápisu v předválečném katalogu hebraik této knihovny. Tisky se nacházely v aukční síni Sotheby's, která zprostředkovala jednání s konsignantem – s Valmadonna Trust Library. Proběhlá jednání vedla k uznání původního vlastnictví a dohodě, že se tisky navrátí do Prahy, do Židovského muzea.

Rádi bychom vyjádřili vděčnost správcům nadace Valmadonna Stiftung za jejich souhlas s návratem tisku bez kompenzací a uznání, že kniha byla majetkem Židovské obce v Praze před druhou světovou válkou. Nadace proklamuje, že jej Valmadonna v dobré víře získal až o mnoho let později. Uznáváme přínos Valmadonna Stiftung, a zejména jejího kustoda zesnulého Jacka Lunzera, které vede k širšímu povědomí veřejnosti o významu tisku v kánonu renesančních hebrejských děl Daniela Bomberga. Také bychom rádi poděkovali Ministerstvu zahraničních věcí ČR, jmenovitě Lucii Hindlsové a Arnoštu Karešovi, jakož i Robertu Řehákovi za pomoc při převozu tisku do Prahy, který se uskutečnil prostřednictvím generálního konzulátu ČR v New Yorku. Tento vzácný tisk neocenitelně obohacuje muzejní sbírky.

Dne 31. srpna 2021 ukončilo Židovské muzeum v Praze práci na projektu Yerusha, podporovaném Rothschildovou nadací Hanadiv Europe. Projekt si klade za cíl, vytvořit evropskou databázi archivních fondů a sbírek, týkajících se židovských dějin a kultury. Výzkum pro projekt Yerusha byl spojen s projektem EHRI (European Holocaust Research Infrastructure), Evropskou infrastrukturou pro výzkum holokaustu, podporovaným Evropskou unií. Projekt EHRI usiluje o zlepšení přístupu k informacím o archivních fondech a sbírkách týkajících se holokaustu např. prostřednictvím různých projektů, workshopů nebo stipendijních programů zaměřených na výzkum v jednotlivých evropských zemích. V rámci obou projektů budou z posbíraných dat vytvořeny databáze dostupné na internetových portálech organizací, jež ulehčí badatelům identifikaci a přístup k relevantním archiváliím. Více o projektech je možné se dozvědět na stránkách www.ehri-project.eu a na www.yerusha.eu.

Pod záštitou Židovského muzea v Praze to byl již třetí úspěšně ukončený projekt Yerusha. Zaměřen byl tentokrát na regionální archivy zejména ve středních Čechách, částečně však i v ostatních oblastech Čech a ve vybraných archivech jižní Moravy, které v předcházejících projektech nebyly pokryty. Jelikož se dřívější projekty úspěšně věnovaly moravským archivům (první projekt Yerusha 2014–2016 mapoval téma Židé v Sudetech a židovské politické obce na Moravě) a též na Slovensku, vyplnil projekt Yerusha 3 chybějící mezeru. Časově se soustředil na archiválie z období mezi lety 1848–1939. V rámci projektu EHRI byly sbírány popisy k pramenům týkajícím se tzv. „konečného řešení židovské otázky“ od uplatňování prvních protižidovských nařízení, období Protektorátu, ghetoizace obyvatelstva, deportací až po poválečné prameny, které dokumentují návrat preživších domů.

V rámci projektu Yerusha 3 bylo ve spolupráci s 29 archivy (včetně Národního archivu v Praze) shromážděno 335 popisů fondů, které obsahují judaika, případně vznikly činností židovských organizací, spolků nebo obcí. Vzhledem ke koncentraci většiny archivního materiálu v Praze, přináší projekt mnohé překvapivé nálezy fondů, o kterých badatelé doposud nemuseli mít informace. Archivní popisy vytvářeli archiváři a historici a budou umístěny do zmíněné online databáze, jež byla vytvořena v angličtině a je tak dostupná i zahraničním badatelům. Navzdory těžkostem, jež způsobila pandemie, a kvůli které byl projekt opožděn, přináší jeho úspěšné ukončení badatelům nový zdroj informací a šikovnou pomůcku s přehledem archivních fondů obsahujících judaika, jež by jinak zůstala opomenuta.

V listopadu 2020 byla v internetové aukci nalezena kniha Hanhagat adam (Neuhof bey Warschau, 1784) z provenience ŽMP, nesoucí signaturu 2696, která se ztratila za 2. světové války. Židovské muzeum na knihu vzneslo nárok a 30.7. 2021 se tento tisk navrátil. Autorem je rabi Jehuda Lejb Lifšic (17. stol.), předseda rabínského soudu v Údlicích. Jde o knihu malého formátu, která patří k žánru kabalistické etické literatury. Její název můžeme přeložit jako „Lidské chování“. Dílo čerpá z knihy Zohar, z luriánské kabaly a mezi jeho prameny patří také Šnej luchot ha-brit od rabi J. Horowitze. Je určeno těm, kteří chtějí „od rána až do noci konat vůli svého Stvořitele“. Sestává se ze 41 kratších kapitol, mezi jejichž témata patří zejména modlitba, stravování a liturgie. Kniha byla zkatalogizována a zařazena do knihovního fondu, kde je k nalezení podle své původní signatury. 

Jeruzalémská synagoga též Jubilejní synagoga (císaře Františka Josefa I. – na počest 50. výročí jeho nástupu na trůn) je jednou z nejmladších synagog v Praze. Byla postavena v letech 1905 až 1906 v maurském a secesním slohu, jako náhrada za Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které byly zbořeny během asanace pražského židovského ghetta. Stavbu synagogy, navržené architektem Wilhelmem Stiassnym, vedl stavitel Alois Richter. K jejímu slavnostnímu zasvěcení došlo dne 16. září 1906, na svátek Simchat Tóra. Do začátku druhé světové války byla v Jeruzalémské synagoze sloužena reformovaná bohoslužba. Ještě v dubnu 1941 se v ní pořádala poslední židovská svatba.

Nařízením zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla synagoga v září 1941 pro bohoslužebné účely uzavřena a následně sloužila jako skladiště konfiskovaného židovského majetku. Bezprostředně po válce byla její činnost obnovena. Jeruzalémská synagoga je jedinou z osmi synagog postavených podle projektu W. Stiassneho, ve které se dosud konají pravidelné bohoslužby. Trvalou připomínkou jejího slavnostního zasvěcení dne 16. září 1906 je synagogální opona uložená ve sbírce textilu ŽMP, která, jak hlásá nápis vyšitý kovovými nitěmi zlaté barvy, představuje „Dar na památku zasvěcení této synagogy od vzácné ženy, paní Ley, vdovy po vznešeném KH Aharonu Rosenbaumovi, a dcery vznešeného KH Chajima Taussiga a jeho manželky, paní Jentl, blahé paměti, roku 666 p.m.p. (1906)“.

Nová izraelská velvyslankyně Anna Azari navštívila ve středu 25. srpna Židovské muzeum v Praze.  Po setkání s ředitelem muzea Leo Pavlátem si prohlédla Starý židovský hřbitov, Pinkasovou synagogu a Španělskou synagogu za doprovodu vedoucí OVK Zuzany Pavlovské.

V pátek 27. srpna proběhla inspekční cesta předsedů Mezinárodních výborů ICOM, zástupců Výkonného výboru ICOM a Sekretariátu ICOM, které na krátké prohlídce židovského hřbitova přivítal ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Inspekční cesta proběhla v rámci ICOM Mezinárodního sympozia 2021, které se uskutečnilo ve dnech 25.–28. 8. 2021. Hlavními tématy sympozia byl proces tvorby nové definice muzea ICOM a udržitelný rozvoj. Sympozium bylo součástí příprav 26. generální konference ICOM, která proběhne příští rok v Praze a na jejíž přípravách Židovské muzeum v Praze s Českým výborem ICOM spolupracuje.

Velvyslanec Indie J. E. Hemant Kotalwar s chotí zavítal  ve čtvrtek 2. září do Židovského muzea v Praze. Za doprovodu vedoucí OVK Zuzany Pavlovské si prošel Starý židovský hřbitov, Pinkasovou synagogu, Maiselovu synagogu a Španělskou synagogu.

V neděli 5. září zazněla na Starém židovském hřbitově pocta obětem šoa. Modlitbu Ernesta Blocha ("From Jewish Life" No. 1) zahrál světově proslulý violoncellista Yo-Yo Ma, který byl v Praze na pozvání festivalu Struny podzimu.

• navštivte virtuálně naše budovy a stálé expozice:

         Klausová synagoga - Obřadní síň - Maiselova synagoga - 
         Pinkasova synagoga - Španělská synagoga - Starý židovský hřbitov

• prohlédněte si naše on-line výstavy  
• pusťte si dokument o Židovském muzeu v Praze
• brouzdejte on-line katalogem sbírek
• prolistujte si výběr zdigitalizovaných archiválií z muzejního archivu
• nahlédněte do našich restaurátorských dílen a knihovny ​
• ​​prolistujte si online prezentaci o projektu nové stálé expozice Kabinet Friedl: Dětské kresby z ghetta Terezín