KRÁTKODOBÉ VÝSTAVY

Robert Guttmann – Pražský poutník

Vernisáží v podvečer 6. listopadu 2019 zahájila v muzejní Galerii Roberta Guttmanna výstava obrazů Roberta Guttmanna, populárního pražského naivisty z doby první republiky. Představuje Guttmannovy obrazy, dobové fotografie a dokumenty dochované ve sbírkách Židovského muzea v Praze. V meziválečné Praze byl Robert Guttmann znám více svým nápadným zjevem než svými obrazy. Své obrázky a portréty kreslil po kavárnách a barech nebo přímo na ulici a prodával je bez smlouvání za několik korun komukoli, kdo o ně projevil zájem. Sotva kdo jim ale tehdy přisuzoval skutečnou uměleckou hodnotu, pozornost vzbuzovaly leda pro svou výstřednost a nekonvenčnost. Snad proto se asi jeho obrazů, kreseb a karikatur, kterých nakreslil jistě stovky, tak málo zachovalo. Robert Guttmann sám sebe označoval za „stoupence moderny, ale s nuancí k realismu, ano akurátnosti”. V umění odmítal požadavek reprodukce a hájil své právo na vlastní tvůrčí projev. Stejně přirozeně hájil i právo na vlastní názor a způsob života. Po okupaci byl Guttmann zařazen do prvního transportu, který byl z Prahy vypraven 16. října 1941 do Lodže. Život v lodžském ghettu byl pro tohoto světoběžníka, který pěšky prošel křížem krážem půl Evropy, nesnesitelný – po pěti měsících v ghettu zemřel Robert Guttmann 14. března 1942 hladem a vyčerpáním.
Výstavu lze navštívit do 23. srpna 2020.

Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1

Otevřeno denně kromě sobot a dalších židovských svátků
v letním čase 9-18 hod., v zimním čase 9-16.30 hod.

Taneční kosmopolitka Alice Flachová-Pastorová

Od 21. ledna do 29. února 2020 můžete v muzejním Oddělení pro vzdělávání a kulturu navštívit výstavu Taneční kosmopolitka Alice Flachová-Pastorová, zachycující životní pouť této tanečnice a pedagožky (1928–2006). Mapuje její osud od baletních začátků přes tragické období 2. světové války, kdy byla deportována do Terezína a Osvětimi a absolvovala pochod smrti, až po návrat na divadelní scény a následné dramaturgické a pedagogické aktivity v časech komunistického režimu. Vysokou odborností a znalostí dějin a teorie tance výrazně ovlivnila několik generací a přispěla ke kodifikaci odborné reflexe tanečního umění. Výstavu bratislavského Divadelního ústavu zahájí v úterý 21. ledna v 18 hod. kurátorka Monika Čertezni.

Auditorium Oddělení pro vzdělávání a kulturu ŽMP, Maiselova 15, Praha 1

Otevřeno: PO-ČT 12-16 h, PÁ 10-12 h, během večerních pořadů a po domluvě

Mimořádný přírůstek pro Sbírku vizuálního umění

V září letošního roku se Židovskému muzeu v Praze podařilo po několikaletém úsilí získat do svých sbírek mimořádný obraz, o jehož akvizici jednalo od roku 2016. Jedná se o podobiznu významného židovského podnikatele, zakladatele tabákového konsorcia, spolunájemce tabákového monopolu pro české a rakouské země a od roku 1784 ředitele spojeného státního monopolu bankálních důchodů, mýt a tabákové režie Israela Höniga von Hönigsberg (30. 10. 1724, Chodová Planá — 19. 1. 1808, Vídeň).

Explicite nesignovaný a nedatovaný portrét připisovaný ve Vídni a Praze činnému malíři Gebhardu Kneipovi (1742-1838) vznikl patrně nedlouho před portrétní rytinou od Quirina Marka, dle značení vytvořenou v roce 1788 právě na základě Kneipovy malířské předlohy, na jejímž základě lze dílo datovat ante quem 1788. Samotný fakt, že v tomto roce ještě nebyl Israel Hönig nobilitován, není na překážku, neboť listina, kde je v adrese již uveden jako “edler v. Hönigsberg”, je zcela jistě pozdější přemalbou dodatečně přičiněnou až po Hönigově povýšení do šlechtického stavu, k němuž došlo 2. 9. 1789.

Israel Hönig se narodil do rodiny obchodníka a významného dodavatele rakouské armády Löbla Höniga v západočeské Chodové Plané (něm. Kuttenplanen). Získal tradiční židovské vzdělání a ve třinácti letech odešel studovat do Prahy ješívu. Již v šestnácti jej však otec povolal zpět, aby se podílel na vedení rodinného podniku. Po zbytek života se pak úspěšně věnoval obchodu a podnikání.

V počátcích své obchodní kariéry navštěvoval s bratrem Mosesem trhy v sousedním Bavorsku a zejména významný trh v Lipsku. Zde poznal zdejší továrny na tabák a seznámil se s problematikou jeho výroby, což v budoucnu bohatě zúročil. V osmnácti letech se oženil s Katharinou, dcerou nepříliš zámožného obchodníka Nathana Wehleho z Volyně, a ke svému podnikání přibral též obchod svého tchána. Brzy se však od něj oddělil a ve vlastním domě zřídil úspěšný maloobchod. Díky své šikovnosti a vzrůstající vážnosti se záhy stal představeným ve volyňské obci.

Roku 1752 získal spolu s otcem a bratrem Mosesem pronájem tabákového monopolu v pražských městech na dobu deseti let. Za zásluhy o zásobování armády během sedmileté války získali bratři Hönigové a jejich mužští potomci od císařovny Marie Terezie privilegium, jež jim povolovalo usazovat se v českých zemích všude, kde se nacházejí židovské obce, zakupovat či stavět zde domy a zabývat se jakýmkoli obchodním odvětvím bez nutnosti platit taxu za udělení inkolátu.

Roku 1764 stál Israel Hönig spolu s bratrem a otcem v čele konsorcia významných židovských obchodníků, které získalo desetiletý kontrakt na pronájem tabákového monopolu v českých zemích a Horních i Dolních Rakousích, později rozšířený i o další země monarchie. V roce 1773 byl sice konsorciu, tehdy již pod vedením Israela Höniga, tento kontrakt pro nadcházející dekádu obnoven, avšak císař Josef II. toto obnovvení nepodporoval a začal usilovat o převzetí monopolu státem.

Ke zrušení pronájmu došlo roku 1783 a mezi státem a konsorciem byla uzavřena smlouva o vzájemném narovnání. Hönigovi osobně se náhradou za hospodářské ztráty stal zejména společenský vzestup. Byl jmenován ředitelem spojeného státního monopolu bankálních důchodů, mýt a tabákové režie a stal se c.k. dolnorakouským vládním radou. Tím z pozice obchodníka postoupil do role vykonvatele vysokého státního úřadu určujícího chod odvětví, k jehož rozkvětu sám významně přispěl.

Za své zásluhy byl Israel Hönig v roce 1789 jako první Žid v habsburské monarchii povýšen do šlechtického stavu. Obdržel přídomek „Edler von Hönigsberg“ a získal právo kupovat zemskodeskové statky. Po zbytek života působil ve Vídni, kde skonal v roce 1808. Na rozdíl od bratra Adama Alberta, který konvertoval ke křesťanství, si zachoval víru předků a byl tudíž pochován na židovském hřbitově ve Vídni – Währingu. Byl otcem dcery a šesti synů, z nichž pouze nejstarší, Enoch, pohřbený roku 1815 na pražském židovském hřbitově ve Fibichově ulici, nekonvertoval.

Kneipův portrét Israela Höniga von Hönigsberg je zásadním obohacením souboru portrétů významných židovských osobností společesnkého, duchovního, kulturního a hospodářského života v českých a rakouských zemích v době osvícenství a emancipace a ve sbírce pražského Židovského muzea se vedle portrétů členů rodin Wolfsheimer-Löwy a Moscheles řadí k nejstarším památkám tohoto druhu.

Gebhard Kneip (Gebhardus Kneipp), připsáno (1742-1838)
Portrét Israela Höniga von Hönigsberg (1724-1808)
Praha nebo Vídeň, nedatováno (1788-1789)
olej na plátně, 93 x 69,5 cm, na obraz osazen druhotně použitý, repasovaný historický rám
nesignováno, nedatováno
ŽMP 180.513
 
Provenience:
2019 — akvizice Židovského muzea v Praze
2016 — 2019 — Dr. Thomas Habeck Kunsthandel, SRN
? — 2016 — Neidentifikovaná soukromá sbírka, Richmond, VA, USA
Dle osvědčení Art Loss Register obraz není evidován v registru uloupených a pohřešovaných uměleckých děl vedeném touto společností.

Vědecká konference k židovským dějinám

PhDr. Alexandr Putík, vědecký pracovník Odboru židovských dějin Židovského muzea v Praze specializující se na období 1600–1750, vystoupil 6. října 2019 v Brně na mezinárodní konferenci „Spása duše i okázalé představení. Židovské konverze ve středoevropském prostoru do roku 1848 / Seelenheil und Spektakel. Jüdische Konversionen im zentraleuropäischen Raum bis 1848" s příspěvkem Mesianistická hnutí a konverze Židů ke katolicismu. Pražská arcidiecéze 1648–1721.

Sbírka Paměti národa ke Dni válečných veteránů

Židovské muzeum v Praze se v roce 2019 zapojilo do veřejné sbírky ke Dni válečných veteránů, kterou pořádala nezisková organizace Paměť národa / Post Bellum od 1. do 14.  listopadu 2019. 
Kasičky s vlčími máky na klopu nalezli návštěvníci muzea na pokladně Informačního a rezervačního centra muzea v Maiselově 15, na recepci Galerie Roberta Guttmanna  v ulici U Staré školy 3 a v Oddělení pro vzdělávání a kulturu v Maiselově 15. V pondělí 11. listopadu 2019 (Den válečných veteránů) dobrovolníci Post Bellum prodávali vlčí máky na nádvoří před Maiselovou synagogou a u výstupu ze Starého židovského hřbitova během otevírací doby expozic. Více o projektu se dočtete na webové stránce Post Bellum.