Modlitební řemínky, svitky Tóry, amulety, nejrůznější věci osobní potřeby a dokonce i boty. To vše nalezli pracovníci muzea v uplynulých desetiletích na půdách českých a moravských synagog. Nyní chce muzeum tento ojedinělý soubor 1650 nově restaurovaných sbírkových předmětů představit veřejnosti v rámci projektu Tajemství půdy: Nálezy z geniz českých a moravských synagog. Uskuteční se tak na tematických výstavách přímo v regionech, odkud nálezy pocházejí, a také prostřednictvím online sbírkového katalogu, připravovaných webových stránek a sociálních sítí Facebook a historypin.  

„Geniza je hebrejský termín pro nařízení odkládat předepsaným způsobem předměty, které již neplní svou rituální roli, ale z náboženských důvodů je není možné zničit. Důvodem nařízení je respekt k Božímu jménu, které hebrejské svitky či knihy často obsahují. Projekt Tajemství půdy představí tento zatím málo prozkoumaný zvyk odkládání předmětů, jejich vztahu k místu odložení a příslušné komunitě,“ uvedl ředitel Židovského muzea v Praze (ŽMP) Leo Pavlát.

V 90. letech 20. století realizovalo ŽMP výzkum genizot v objektech ve vlastnictví Federace židovských obcí i jejích členských organizací. Celkem prozkoumali pracovníci muzea 13 lokalit a získali přes 3000 nálezů, nejstarší ze 16. století a nejmladší z 19. století. Některé z těchto nálezů se již podařilo zpřístupnit veřejnosti, avšak většina na zpracování teprve čeká.  

„Stav genizových nálezů je zpravidla mnohonásobně horší než u jiných, mnohdy i starších předmětů z muzejních sbírek; většinou jde o stav havarijní a pro restaurátory představují genizové nálezy výzvu. Součástí projektu bude odborný workshop, na kterém se budou moci zájemci z řad restaurátorů i laiků seznámit s vhodnými přístupy k těmto specifickým objektům, zejména zachování principu genizy, tedy o vizuální přiznání, že předměty byly určeny k zániku,“ uvedla řešitelka projektu Lenka Uličná.

Na projektu zpřístupnění kulturního dědictví židovské komunity se budou podílet další tři instituce: Regionální muzeum v Chrudimi, Západočeské muzeum v Plzni a Norské centrum pro studium holocaustu a menšin v Oslu, které se kromě vědecké činnosti věnuje i vzdělávání o holocaustu, genocidách, antisemitismu a extremismu.

 Ve spolupráci s českými muzei vznikne výstava Tajemství půdy, která se nejdříve uskuteční v Chrudimi (7. 4.–30. 6. 2022) a zaměří na nálezy z východočeských geniz. Další výstava se pak uskuteční v Plzni ve 2. čtvrtletí roku 2023, kde budou akcentovány nálezy ze západních Čech. K výstavám bude publikován obsáhlý dvojjazyčný katalog.   

Projekt Židovského muzea v Praze Tajemství půdy vzniká za podpory Fondů EHP a Norska. ŽMP obdrželo na projekt dotaci z Fondů EHP 2014-2021 v maximální výši 16 808 175 Kč, což je cca 90 % z celkových způsobilých výdajů projektu 18 774 834,00 Kč).

 

V neděli 10. října se v Maiselově synagoze již tradičně uskutečnila beseda ve spolupráci s Festivalem Demokracie a v rámci konference Forum 2000. V letošním roce se téma besedy věnovalo mírovým dohodám a diplomatickému jednání na Blízkém východě. O vývoji v regionu hovořila Irena Kalhousová s velvyslankyní Státu Izrael Annou Azari, velvyslankyní Marockého království Hanane Saadi a bezpečnostním analytikem a profesorem na Georgetown University Charlesem A. Kupchanem.  Beseda se uskutečnila ve spolupráci s Herzlovým centrem izraelských studií Univerzity Karlovy.

V prosinci se v Maiselově synagoze uskutečnil vzpomínkový večer u příležitosti nedožitých 95. narozenin spisovatele Arnošta Lustiga. V průběhu večera hovořil ředitel Pražského literárního domu autorů německého jazyka David Stecher s překladatelem, germanistou, dlouholetým redaktorem a nynějším šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta (Albatros Media) Tomášem Dimterem. Ke slovu byla v rámci tohoto večera přizvána také dcera Arnošta Lustiga Eva Lustigová i jeho sestra Hana Hnátová. Během večera bylo možné zhlédnout krátký dokument o ceně Arnošta Lustiga. Akce se uskutečnila ve spolupráci s Pražským literárním domem autorů německého jazyka.

V nedávno zrekonstruovaném prostoru Španělské synagogy se v listopadu za velké účasti konal další koncert z řady festivalu Věčná naděje. V rámci projektu Theresienstadt zde vystoupila norská vokalistka, herečka a zpěvačka Bente Kahan za doprovodu NFM Leopoldinum Orchestra pod taktovkou izraelského dirigenta Ronena Nissana. V průběhu večera zazněly např. terezínské kabaretní písně, skladby Viktora Ullmanna či písně a zhudebněné verše Ilse Weber. Akci pořádala nadace Věčná naděje ve spolupráci s Polským institutem Praha a Židovským muzeem v Praze.

Projekt Krokus

Projekt Krokus realizuje irská organizace Holocaust Education Trust Ireland (HETI) ve spolupráci s Oddělením pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze. HETI školám zdarma poskytne cibulky žlutých krokusů, které účastníci projektu na podzim zasadí jako připomínku jednoho a půl milionu židovských dětí a tisíců dalších dětí, jenž zemřely během šoa. Účast na projektu je bezplatná. Žlutá barva připomíná žlutou Davidovu hvězdu, jež byli Židé nuceni během nacistické vlády nosit. V ideálních podmínkách cibulky krokusů vykvetou na konci ledna nebo na začátku února – kolem Mezinárodního dne památky obětí holocaustu (27. ledna).

Projekt Krokus nabízí konkrétní možnost, jak přiblížit tematiku šoa mladým lidem a zvyšovat tak povědomí o nebezpečích diskriminace, předsudků a fanatismu. Irská organizace Holocaust Education Trust Ireland (HETI) připravila metodické pokyny, které mohou pedagogům v této snaze pomoci, a které jsou k dispozici online. Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze koordinuje projekt v rámci České republiky. Vloni nebylo možné projekt realizovat, a proto je radostné, že se letos znovu zapojilo velké množství škol. V průběhu října 2021 byly odeslány cibulky krokusů do téměř 200 škol po celé ČR.

Muzeum získalo mimořádný dar – pastel od Friedl Dicker-Brandeis

V listopadu 2021 získalo Židovské muzeum v Praze mimořádný dar. Námětem velkoformátového pastelu umělkyně a pedagožky Friedl Dicker-Brandeis (1898–⁠1944), jejž do muzejních sbírek věnoval pan Jan Z. Dus, je pohled do otevřené krajiny, na jejímž horizontu je patrná silueta stolové hory Broumovské vrchoviny zvané Ostaš. Ta se nachází asi 10 km severně od Hronova, kde autorka trávila poslední čtyři roky svého svobodného života, než byla v prosinci 1942 spolu se svým manželem Pavlem deportována do terezínského ghetta.

Pastel na ručním papíře Ingres vznikl jako dar rodičům dárce, kteří patřili do okruhu hronovských přátel manželů Brandeisových. Jan Dus st. (1903–⁠1995) působil v Hronově jako evangelický duchovní. Dílo, dle věnování na zadní straně adjustace vytvořené v srpnu 1939, je zásadním obohacením pro Sbírku vizuálního umění, v níž významným způsobem rozšiřuje soubor prací vytvořených autorkou převážně v době, kdy hledala, jako mnozí další političtí uprchlíci, které k odchodu z Rakouska přiměla náhlá změna politických poměrů po zavraždění kancléře Engelberta Dollfusse, útočiště v Československu. Více o Friedl Dicker-Brandeis a výjimečném významu jejího uměleckého a pedagogického odkazu lze získat na webové stránce muzea.

Židovské muzeum pokračuje v restaurování a konzervování poškozených náhrobků na Starém židovském hřbitově v Praze. Podobně jako v předchozích letech i v letošním roce bylo opraveno deset historických náhrobních kamenů ze sliveneckého mramoru a jemnozrnného pískovce, jejichž stav vyžadoval odborný restaurátorský zásah.

Většina kamenů měla povrch degradovaný porostem řas, nánosy výtrusových rostlin, mechů a lišejníků. Některé náhrobky byly také porušeny prorůstáním kořenového systému od okolní vegetace. Kromě biologického poškození působily negativně na celkový stav náhrobků klimatické podmínky, povětrnostní vlivy pražského ovzduší, kyselé deště i přirozený rozpad kamene. Výsledkem těchto nežádoucích účinků je tvorba drobných prasklin, odlučování a eroze povrchových vrstev kamene. Všechny náhrobky, u nichž probíhaly restaurátorské práce, byly v havarijním stavu, dva z nich byly dokonce zlomené ve dví.
 
Pečlivým zásahem odborného restaurátora byly nejprve odstraněny vnější biologické nečistoty mechanickým a chemickým čištěním, jednotlivé rozlomené části a fragmenty byly zafixovány a drobné trhliny byly vyplněny speciálními tmely. V ojedinělých případech byly provedeny barevné a plastické retuše pro zvýraznění dekoračních motivů jednotlivých náhrobků. Zároveň bylo zachováno původní vzezření i celkové architektonické tvarosloví těchto historických sepulkrálních památek.

Veškeré restaurátorské práce probíhaly s ohledem na pietní prostředí hřbitova a zcela v duchu zachování přirozeného vzhledu jednotlivých náhrobních kamenů. Restaurování dalších náhrobků bude pokračovat i v roce 2022.

V prosinci 2021 zakoupilo Židovské muzeum v Praze ze soukromého majetku na Liberecku dvojici pláštíků na Tóru. Starší pláštík z roku 1896 zhotovený ze světlého krémového saténu, s červenou zlatem vyšívanou sametovou korunou a zlatými hvězdami, darovali k poctě Tóry Simcha a Malka Mellerovi. Mladší pláštík z roku 1897 zhotovený ze světlého krémového hedvábného rypsu s moiré efektem, se zlatou korunou a věncem růží, byl darován na památku zemřelé Pauliny Winkler, rozené Soyka. Donátor pláštíku Sigmund (Simcha) Meller i otec zemřelé Pauliny Winkler, Elias Eduard Soyka, žili a zemřeli v Liberci. Oba působili ve vedení zdejší Židovské náboženské obce. Jejich fotografie nechybí v publikaci Huga Golda o Židech a Židovských náboženských obcích v Čechách (Brno – Praha, 1934). Lze tedy předpokládat, že oba pláštíky mohly být vyhotoveny pro Liberec, pro zdejší modlitebnu, kterou nahradila synagoga zbudovaná v letech 1887 až 1889 podle projektu Karla Königa z Vídně a zasvěcená dne 24. září 1889. Budovu synagogy pláštíky „opustily“ někdy před jejím vypálením během celoříšského pogromu z 9. na 10. listopadu 1938, aby se dostaly do bezpečí, k prarodičům jejich posledního držitele. Zde bez větší úhony setrvaly až do současnosti, kdy byly zakoupeny pro sbírku textilu ŽMP.

Zakoupené pláštíky na Tóru nejsou prvními synagogálními textiliemi spjatými s rodinami libereckých Mellerů a Soyků ve sbírce textilu ŽMP. Součástí válečného svozu „Praha, Pinkasova synagoga (Vinohrady)“ je synagogální opona inv. č. ŽMP 040.738, kterou věnovali děti Sigmunda Mellera k jeho 70. narozeninám, v roce 1928. Součástí válečného svozu „Praha, Vinohrady“ je synagogální opona inv. č. ŽMP 016.562, kterou věnovali Eduard a Theresie Soyka při příležitosti 50. výročí své svatby (22. 12. 1902) v roce 1902. Právě válečné svozy z pražských Vinohrad zahrnují také synagogální textilie, kterých původ, jak vyplývá z donačních nápisů, je v Liberci. Do Prahy se dostaly krátce po podpisu Mnichovské dohody 29. září 1938, kdy Židé opouštěli pohraničí odstoupené Německu a utíkali do vnitrozemí. Je pravděpodobné, že i obě synagogální opony spjaté se jmény Mellerů a Soyků byly původně součástí vybavení synagogy v Liberci. Zakoupení dvou pláštíků na Tóru znamená rozšíření sbírky Židovského muzea v Praze o nečetná judaiká pocházející z území tzv. Sudet. Zároveň byly získány předměty mající přímou souvislost s významnými osobnostmi Liberce a jejich rodinami, působícími zde od konce 19. století až do 30. let 20. století.

V listopadu 2021 bylo dokončeno dva roky trvající restaurování barokní synagogální opony bratislavského pohřebního bratrstva z roku 1711. Záchrana tohoto výjimečného předmětu ze sbírky textilu ŽMP byla možná díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky z programu ISO II/D. Celkové náklady na restaurování činily 249.600,- Kč, z toho příspěvek MK ČR 87.000.- Kč. Na restaurování se spolupodílely také Společnost přátel Židovského muzea v Praze, částkou 84.800 Kč a Slovenská národní galerie, částkou 50.000,- Kč.

Synagogální opona bratislavského pohřebního bratrstva je zhotovená z červeného hedvábného sametu. V její horní části jsou umístěny dvojice jelenů a koruna vyšité zlatými a stříbrnými dracouny a dva hebrejské nápisy. Zrcadlo opony (Spiegel) tvoří celoplošná osmanská výšivka z kovových nití zlaté a stříbrné barvy na reliéfním podkladu modelovaném ze silných lněných nití na hrubém plátnu. Její obvod vyplňují střídající se rozety a půlměsíce, střed vyplňuje trojice rozet lemovaných květy tulipánů. Výšivku i oponu lemují a člení zlaté dracounové porty. Podšívka opony je z režného plátna.

Oponu restaurovala restaurátorka Jindřiška Drábková Hrdá. Odborný dohled zajišťovala restaurátorka ŽMP Veronika Richtr Nauschová. Vzhledem k náročnosti restaurátorských prací bylo restaurování rozděleno do dvou etap. V průběhu roku 2020 byla opona demontována, aby mohly proběhnout přípravné práce a následné restaurování jejích sametových částí a port. V průběhu roku 2021 pokračovalo restaurování nejcennějšího středového pole opony tvořeného osmanskou dracounovou výšivkou.

Středové pole opony bylo podložené obarveným plátnem napomáhajícím rozložení váhy těžké výšivky z kovových nití. Samotná výšivka byla opravena pomocí barevné škály bavlněné a hedvábné příze v odstínech zlaté a stříbrné barvy. Chybějící vypadané části byly doplněny pomocí skeletáže, kladením nití v hustém rastru vedle sebe a zafixováním k podkladu. Skeletována byla i uvolněná dracounová výšivka. Na dvou místech byla doplněna reliéfní výšivka dvou chybějících lístečků. Jako poslední byla zrestaurována podšívka opony, která byla celoplošně podložená jemným obarveným plátnem. Jednotlivé perforace, trhliny a díry byly „sceleny“ skeletováním přes podklad, případně kroužkováním poškozených míst. Zrestaurovaná synagogální opona bude klíčovým exponátem výstavy připravované v rámci projektu „Osmanská okupace ve střední Evropě v 16. – 17. století a její historická reflexe“, která se uskuteční na přelomu roků 2022 a 2023, jako první v nově zrekonstruované budově Slovenské národní galerie Bratislavě.

Archiv a Knihovna Židovského muzea v Praze dokončily společný projekt zaměřený na digitalizaci, restaurování a ochranu manuskriptů a vzácných tisků. Akce byla finančně podpořena od významného zahraničního partnera. Projekt byl rozdělen na část archivní, která zahrnovala restaurování a digitalizaci rukopisů, a část knihovní zaměřenou na výrobu ochranných obalů, nafocení titulních listů knih a katalogizaci jednotlivých svazků v katalogu Aleph.

Digitalizace a restaurování rukopisů

Celkem bylo zdigitalizováno 23 rukopisných knih z 18. a 19. století. Konkrétně se jednalo o 14 Knih zpráv a 9 Knih osvědčení z fondu Židovské náboženské obce Praha. Nejstarší titul pocházel z roku 1724, nejmladší byl datován rokem 1834. Největší a zároveň nejobjemnější kniha měla formát 55 x 40 x 15 cm s rozsahem 931 stránek. Naopak nejmenší svazek obsahoval 113 listů. U 14 svazků byly provedeny odborné konzervační a restaurátorské zásahy. Digitalizaci provedla specializovaná externí digitalizační firma, která jednotlivé svazky reformátovala dle národního standardu pro digitalizaci rukopisů. Skenování probíhalo na základě bezkontaktní metody digitalizace přirozeně otevřené knihy bez použití infračerveného, ultrafialového či elektromagnetického záření. Výstupem z digitalizace je celkem 11.881 barevných skenů. Ty jsou zhotovené jednak jako bezpečnostní kopie archiválií ve formátu TIFF, jednak jako studijní kopie ve formátu JPEG. Digitalizace je moderním trendem dnešního archivnictví. Zachovává současný stav archiválií, omezuje rizika spojená s mechanickým poškozením originálních dokumentů při jejich předkládání ke studiu a umožňuje zpřístupnit dokumenty v elektronické podobě široké badatelské veřejnosti. Všechny zdigitalizované rukopisy jsou již k dispozici zde a zde.

Knihovní část projektu

V rámci knihovní části bylo vyrobeno na míru celkem 240 kusů speciálních ochranných obalů. Ručně vyrobené obaly představují účinný způsob preventivní ochrany knihovních dokumentů před mechanickým poškozením, vlhkostí, polutanty a dalšími vlivy, které můžou negativně ovlivnit fyzický stav svazků. Všechny obaly byly vyrobeny z nekyselého materiálu splňujícího normu ISO 16245 A. Po dokončení zakázkové výroby obalových materiálů byly ve Fotooddělení Židovského muzea nafoceny titulní listy jednotlivých knih. V závěrečné fázi provedli knihovníci rekatalogizaci jednotlivých svazků a naimportovali fotografické obrazy do online katalogu.

Společný projekt Archivu a Knihovny Židovského muzea přispěl ke zlepšení ochrany vzácných rukopisů i tištěných dokumentů a napomohl k jejich zpřístupnění zájemcům o židovské dějiny.

Koncem prosince 2021 vyšlo nové číslo časopisu Judaica Bohemiae, 56 (2021), 2.  Svazek zahajuje studie Janusze Spyry (‘Court Jews’ [‘Hofjuden’] in Remote Areas of Silesia: A Contribution to the Seventeenth-Century History of the Jews in the Bohemian Lands), jež se zabývá působením tzv. dvorních Židů ve službách slezských knížat v 17. století a rozšiřuje tak dosavadní historický výzkum, zaměřující pozornost pouze na dvorní Židy působící přímo na habsburském panovnickém dvoře. Příspěvek Andrey Jelínkové (The Haskalah in Brno [Brünn]? Enlightenment Works Produced by the Moravian Hebrew Printing Press) zkoumá a objasňuje dosud neznámé okolnosti vydávání židovské osvícenské literatury v Brně na konci 18. století. Materiálová studie Lenky Blechové (Jews in the Lesser Town of Prague during the Transition from the Middle Ages to the Early Modern Period. Houses, Period Contexts and the Malostranský Family) se na základě důkladného archivního výzkumu věnuje soužití židovského a křesťanského obyvatelstva na Malé Straně v 15. a na počátku 16. století a rekonstruuje rodinné a obchodní vazby tamějších Židů.

V rubrice Zprávy referuje Pavel Kocman o mezinárodní konferenci ‘Dokumentační centrum holokaustu na Moravě’, jež s cílem, zahájit diskuze o plánovaném vzniku muzea židovských dějin na Moravě, proběhla koncem června 2021 v Brně.

Závěrečná sekce časopisu obsahuje recenze publikací Adama Tellera, Rescue the Surviving Souls. The Great Jewish Refugee Crisis of the Seventeenth Century (Pavel Kocman), Marie Crhové, ed., Reframing Jewish Life. Moravian Jewry in the Modern Period (Marcin Wodziński), Daniela Mahly, Orthodox Judaism and the Politics of Religion. From Prewar Europe to the State of Israel (Daniel Baránek) a českého vydání knihy Ariany Neumann, Pod svícnem tma. Hledání příběhu mého otce (When Time Stopped: A Memoir of My Father’s War and What Remains; Petr Brod).
 
Judaica Bohemiae se specializují na vydávání odborných studií k dějinám a kultuře Židů v českých zemích, resp. širším středoevropském prostoru (území někdejší habsburské monarchie). Vycházejí od r. 1965 a jejich vydavatelem je Židovské muzeum v Praze. Publikačními jazyky jsou angličtina a němčina.

• navštivte virtuálně naše budovy a stálé expozice:

         Klausová synagoga - Obřadní síň - Maiselova synagoga - 
         Pinkasova synagoga - Španělská synagoga - Starý židovský hřbitov

• prohlédněte si naše on-line výstavy  
• pusťte si dokument o Židovském muzeu v Praze
• brouzdejte on-line katalogem sbírek
• prolistujte si výběr zdigitalizovaných archiválií z muzejního archivu
• nahlédněte do našich restaurátorských dílen a knihovny ​
• ​​prolistujte si online prezentaci o projektu nové stálé expozice Kabinet Friedl: Dětské kresby z ghetta Terezín